3)“Prodám dům, zn. po babičce“
Zájemce o byt nezajímá, kdo dům postavil – pokud se tedy nejedná o slavného architekta. Zájemce je zvyklý na slovník realitních kanceláří a rozumí mu. Vy proto musíte také. Je objekt zasíťovaný, pro jaké účely se hodí, jaká je občanská vybavenost, je to 3+1 nebo 2+kk… Prodáváte nemovitost lidem, kteří hledají nemovitost. Tak mluvte řečí jejich kmene.
4) „Hlavně ať sem nikdo neleze, táto!“
Po vyvěšení inzerátu se vám začnou ozývat lidé. Kdo by se nadál. A nečekejte, že první zájemce dům bez otázek koupí a do druhého dne je ruka v rukávě a peníze na stole. To skutečně ne. Lidé hledají a vybírají. Mají často několik možností a nabídky srovnávají. Budou si chtít dům prohlédnout a prolezou jej od sklepa po půdu. Připravte si pořádný ranec trpělivosti na odpovídání nejrůznějších otázek. Mobil vám bude zvonit celý den a po páté prohlídce už se z vás stane zkušený kastelán vlastního domu.
5) „Bráchovi to neřeknu, stejně tu nebydlí.“
S bráchou se nebavíte, vždyť bydlí v Praze a nezavolal ani na narozeniny. To ale neznamená že je ze hry venku. Před prodejem je nezbytné vyřešit majetkové vztahy v rodině. Na jakém pozemku dům stojí? Na vašem? Skutečně to není maličkost. Naštěstí je tu skupina lidí, kteří studovali proto, aby vám mohli pomoci. Jmenují se právníci a vyskytují se většinou ve větším počtu v místech, kterým říkáme právní kanceláře.